Bittr

Stanislav Bittermann průřez tvorbou

Stanislav Bittermann vyrůstal v prostředí, kde výtvarná tvorba měla přirozené místo – jeho otec maloval a vedl ho ke kreslení od útlého věku. Ve dvanácti letech nastoupil do Lidové školy umění v Havlíčkově Brodě, kde ho po dobu sedmi let formoval grafik a žák Maxe Švabinského, mistr Jan Jůzl. Pod jeho vedením prošel kresbou, malbou, modelováním i grafickými technikami – linorytem, suchou jehlou či dřevořezem.

Svou profesionální uměleckou dráhu zahájil po roce 1990, kdy se rozhodl naplnit celoživotní sen a věnovat se tvorbě naplno. Jeho první výrazné období bylo spjato s dřevěnými objekty – hravými, precizně zpracovanými kusy, které si lidé pamatují dodnes.

Zásadní životní zlom přinesla smrt otce. Malování se stalo prostředkem, jak se vyrovnat s bolestí – zpočátku dominovala černá barva, postupně však jeho plátna získávala světlo a barvy. Pracoval technikou enkaustiky a kombinovaných technik, tvořil v cyklech: Skládky, Pohledy do trav, Kmeny a kořeny či Bodláky. Toto hledavé, spontánní období trvalo téměř dvacet let.

Souběžně vznikaly sochy z umělého kamene – směsi pryskyřice a písku. Spolupracoval s umělcem Janem Exnarem na skleněných odlitcích a společně se podíleli na tvorbě třímetrové abstraktní žulové sochy pro Českou národní banku v Hradci Králové.

Nejcharakterističtějším výrazem jeho tvorby se staly drátěné figury – vzdušné, téměř nehmotné siluety zachycující drobné záblesky života: děti, rodinu, konkrétní okamžiky. Inspirací mu byly především jeho vnučky a jejich svět. Drátěné sochy si získaly pozornost i mimo galerie – objevily se například v televizním seriálu Pustina s Jaroslavem Duškem.

Za svou kariéru absolvoval přibližně 40 výstav v České republice i zahraničí – v Německu, Holandsku a Rakousku.

Tvorba Stanislava Bittermanna není postavena na teoretických konceptech. Je to umění, které pramení ze života – z emocí, vzpomínek a bytostné radosti z tvorby.

Reynkova galerie na Staré radnici

27. 3. — 30. 4. 2026

Vernisáž 27. 3. od 16:00